Místo pro život už dnes
Co všechno má moje stodola pojmout
Na začátku dnešního evangelia stojí spor o dědictví. Jeden člověk chce, aby Ježíš přiměl jeho bratra rozdělit se. Nevíme, jak přesně jejich spor vznikl ani kdo je v právu. Ježíš se nenechá postavit do role rozhodčího. Otevírá otázku, která se může týkat obou bratrů i každého z nás: jakou moc nad naším životem získává to, co chceme mít?
Starat se o živobytí má smysl. Zaplatit bydlení, zabezpečit děti, vytvořit rezervu na horší dobu. To všechno je součást odpovědnosti. Ježíšův příběh ale ukazuje člověka, který od svých zásob začal čekat víc, než mu mohou dát. Má plné stodoly a z jejich plnosti vyvozuje, že má zajištěný život. Že teď už mu vlastně nic podstatného nechybí.
Až bude hotovo
Možná nás dnes tolik nezaměstnává obilí. Máme jiné zásoby: dokončené projekty, úspěchy, dobré jméno, pocit, že jsme potřební. I to může být naše stodola. A může se stát, že ji stále rozšiřujeme. Další úkol, další schůzka, další věc, kterou přece nemůžeme nechat být. Vždycky pro to najdeme docela dobrý důvod.
Často si při tom ani neříkáme, že chceme víc. Jen potřebujeme ještě něco dokončit. A potom bude klid. Potom si sednu s někým blízkým. Potom se pořádně vyspím. Potom se začnu modlit tak, jak bych chtěl. Jenže za jedním dokončeným úkolem už čekají další dva. Život, na který se chystáme, se mezitím odehrává. Dnešní den také patří k němu.
Když evangelium mluví o této noci, nemusíme v tom slyšet jen hrozbu. Můžeme zaslechnout i naléhavé připomenutí, že čas nemáme ve své moci. Ne všechno půjde odložit. Rozhovor, procházka, obyčejné společné jídlo, chvíle před Bohem — i to potřebuje místo v našem skutečném dni, ne pouze v představě o nějaké klidnější budoucnosti.
Neztratit při tom sebe
A možná bychom v tom všem nemuseli zapomenout ani na sebe. To mi připadá důležité zvlášť tehdy, když naše práce slouží druhým. Pečujeme o nemocné, staráme se o rodinu, neseme odpovědnost za tým. Někdy máme pocit, že zastavit se by bylo skoro nefér. Vždyť někdo potřebuje pomoc. A někdo ji skutečně potřebuje. Jenže také my jsme lidé, kteří mají své potřeby a hranice.
Péče o duši může začínat tím, že se přestaneme přeskakovat. Jak mi dnes vlastně je? Co ve mně zůstalo po včerejším setkání? Nemusím hned všechno rozebírat ani opravovat. Možná si jen přiznám únavu. Možná zjistím, že mě něco těší, a dopřeji tomu chvíli pozornosti. Možná potřebuji někomu říct, že už je toho na mě moc.
Takové zastavení nemusí být velký program. Může to být několik minut bez telefonu. Kousek cesty, při kterém nic neposlouchám. Chvíle v kostele, kdy nemám připravená slova. Před Bohem mohu být i s nedokončenou prací a neuspořádanými myšlenkami. Nemusím nejprve podat dobrý výkon, abych k němu směl přijít.
Život, který se dá sdílet
Bylo by ale škoda z dnešního evangelia udělat jen doporučení k odpočinku. Ježíš výslovně mluví o chamtivosti. Bohatý člověk ve svých plánech mluví stále sám se sebou a o svých zásobách. Nikdo další se do nich nevejde. Otázka, komu může úroda prospět, jako by ho vůbec nenapadla. I tenhle rozměr stojí za pozornost.
Pečovat o vlastní nitro a být otevřený druhým může jít spolu. Když lépe vnímám, co potřebuji, možná snáz poznám také to, čeho už mám dost. Mohu se podělit. Nemusím se stále srovnávat. Mám větší šanci být s druhým člověkem opravdu přítomný, protože v hlavě zrovna nestavím další stodolu.
Být bohatý před Bohem si dnes představuji jako život, ve kterém je místo pro vztah. Pro vděčnost za to, co jsem dostal. Pro člověka, který stojí vedle mě. Pro pravdu o tom, jak mi je. Pro důvěru, že moje hodnota nestojí pouze na tom, co dokážu zajistit. I můj vlastní život je dar, o který se smím starat.
Možná dnes nemusím nic velkého převracet. Jen si při rozdělování času všimnout, jestli jsem v něm někde také já. Jestli moje duše nemusí zase čekat, až bude všechno hotové. A ponechat jí trochu prostoru už dnes.
Bernardova výzva mířila k papeži Evženovi III., tedy k člověku s velkou odpovědností. I dobrá a potřebná práce nás může pohltit. Nemusím čekat, až přestanou existovat potřeby druhých, abych směl věnovat pozornost také vlastnímu nitru.