AMDGK větší slávě Boží
Lukáš 12,35–38

Žiju si pěkně s Pánem Bohem.

S otevřeným srdcem. S důvěrou. A s vděčností za maminčin příklad.

Maminka Blanka
EVANGELIUM · LK 12,35–38Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení.“

České liturgické znění dodané Jakubem. Dnešní evangelium ↗

Žiju si pěkně s Pánem Bohem

O svatém Karlu Boromejském se vypráví, že se ho při kulečníku zeptali: „Co bys dělal, kdybys měl za chvíli umřít?“ Odpověděl: „Hrál bych dál.“

Možná právě tak vypadá připravenost, o které mluví Ježíš. Žít s otevřeným srdcem, do kterého může Bůh kdykoliv vstoupit. I uprostřed práce, odpočinku nebo hry.

Moje maminka v posledních letech svého života říkávala: „Žiju si pěkně s Pánem Bohem.“ Ona to uměla. Mami, děkuju za ten příklad.

A konec evangelia nám ukazuje, komu vlastně otevíráme. Pán přijde, posadí nás ke stolu a sám nás obsluhuje. Také on má otevřené srdce. Můžeme si s ním žít pěkně už teď.

Mít rozsvíceno

O svatém Karlu Boromejském se vypráví, že jednou hrál kulečník. Někdo se ho zeptal: „Co bys dělal, kdybys věděl, že ti zbývá posledních patnáct minut života?“

Odpověděl prostě: „Hrál bych dál.“

Ta odpověď mě baví. Člověk by čekal, že světec okamžitě odloží tágo a poběží do kaple. A on by pokračoval ve hře. Možná právě proto, že ani u kulečníku nebyl od Boha daleko. Nemusel se teprve stát někým jiným, aby se s ním mohl setkat.

Když Ježíš říká, abychom měli přepásaná bedra a hořící lampy, můžeme v tom zaslechnout varování: Dávej si pozor! Nikdy nevíš, kdy tě někdo překvapí. Jenže tenhle příběh nám pomáhá slyšet v jeho slovech také pozvání k pokoji. Žít s otevřeným srdcem. Dělat to, co právě děláme, tak, abychom do toho mohli Boha kdykoliv pozvat. Do práce, do rozhovoru, do odpočinku. Klidně i ke kulečníku.

Moje maminka v posledních letech svého života říkávala: „Žiju si pěkně s Pánem Bohem.“ Ona to uměla. V té jednoduché větě bylo tolik důvěry. Bůh patřil do jejího života, do obyčejných dnů. Když nad dnešním evangeliem přemýšlím, vybavuje se mi právě ona. Mami, děkuju za ten příklad.

Připravenost nemusí znamenat, že už máme všechno hotové a všechny své chyby napravené. Můžeme mít ještě spoustu věcí rozdělaných, se spoustou věcí zápasit, a přesto říct: „Bože, pojď dál. Vždyť víš, jak na tom jsem.“

A na konci evangelia nás čeká krásné překvapení. Pán přijde, posadí své služebníky ke stolu a sám je začne obsluhovat. My mu otevřeme dveře a on se postará o nás.

Takové srdce má náš Bůh. Otevřené. Nemusíme ho k laskavosti teprve přesvědčovat. A právě proto se můžeme učit žít s důvěrou, mít rozsvíceno — a třeba přitom úplně pokojně dohrát svou hru. Prostě si žít pěkně s Pánem Bohem.

Připravenost a pokoj

Přepásat si bedra znamenalo upravit dlouhý šat, aby nepřekážel v práci nebo na cestě. Hořící lampa umožňovala čekat a otevřít i uprostřed noci. Oba obrazy mluví o připravenosti.

Ve verši 37 se však přepáše sám pán a začne služebníkům sloužit. Ježíš tak k výzvě k bdělosti přidává překvapivý obraz péče a přijetí. Naše zamyšlení rozvíjí právě tuto důvěru.

Příběh s kulečníkem se v dohledaném podání připisuje Karlu Boromejskému. Jde o tradovanou anekdotu, nikoli zde historicky doloženou událost. Zdroj: Leonard Andrie, St. Charles Borromeo, 2. 4. 2020, snímek 40. Původní materiál (PDF) ↗

Pokojné srdce

Jacques Philippe / Pokoj i uprostřed nedokonalosti

Dobrá vůle však zároveň stačí k tomu, abychom si „právem“ uchovali v srdci pokoj, a to i přesto, že máme stále mnoho nedostatků a slabin: „Na zemi pokoj lidem dobré vůle,“ říká latinský text Vulgáty.

Ostatně co po nás Bůh žádá, ne-li dobrou vůli? Co více by si mohl přát, jakožto náš dobrý a soucitný Otec, než vidět své dítě, jak ho touží milovat nade všechno? Vidět je ztrápené nad tím, že svého Otce nemiluje dost, a zároveň ochotné opustit všechno, co je v protikladu s touto láskou – ačkoli ví, že samo od sebe to nedokáže? Nemá snad v této chvíli zakročit Pán, aby naplnil všechny takové touhy, které člověk sám od sebe nedokáže uskutečnit?

Jacques Philippe, Hledej pokoj a zůstávej v něm, přeložila Kateřina Lachmanová, Paulínky, 2020, třetí přepracované vydání, s. 22. Oddíl „Dobrá vůle jako dostatečná podmínka pokoje“.

Připravenost nestojí na dokonalém výkonu. Philippe ji pomáhá spojit s upřímnou touhou milovat a s ochotou přijmout Boží pomoc.

František Saleský / Pokojně přijmout i vlastní neklid

Má dcero, usilujte o to, abyste si uchovala pokojné srdce tím, že budete vyrovnávat své nálady. Záměrně neříkám: „Uchovejte jej v pokoji“, ale: „snažte se jej uchovat“. Opravdu se o to snažte, ať je to vaše hlavní starost. Varujte se však toho, abyste se příliš trápila, když vám to hned nepůjde.

František Saleský, citován v knize Jacquese Philippa Hledej pokoj a zůstávej v něm, Paulínky, 2020, s. 93. Oddíl „A konečně: pokojně přijmout, že se znepokojujeme!“ Kniha odkazuje na Œuvres Complètes, Visitation d’Annecy.

Ani pokoj nemusíme proměnit v další povinnost, kterou musíme bezchybně zvládnout. Také svůj strach smíme přinést Bohu.

Přejít k tichu ↓

Ticho

Bože, s tebou mohu být doma.

Bože, s tebou mohu být doma.