AMDGK větší slávě Boží
Lukáš 13,10–17

Utrpení nemá poslední slovo.

Utrpení nemá poslední slovo, i když ho nedokážeme vysvětlit.

Dvě fotografie: žába na kamenité zemi a sklenka v prosluněné zahradě.
EVANGELIUM · LK 13,10–17Tato dcera Abrahámova neměla být osvobozena od pouta v den sobotní?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš učil v sobotu v jedné synagoze. Právě tam byla žena už osmnáct let posedlá duchem způsobujícím nemoc: byla celá ohnutá a vůbec se nemohla napřímit. Jakmile ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci“; a vložil na ni ruce. Okamžitě se narovnala a velebila Boha. Představený synagogy však těžce nesl, že Ježíš uzdravuje v sobotu; řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. V ty dny tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne v den sobotní!“ Pán mu však odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého býka nebo osla od žlabu a nevede ho napojit? A tato žena je přece Abrahámova dcera a satan ji měl spoutanou plných osmnáct let; ta neměla být osvobozena od toho pouta v den sobotní?“ Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi podivuhodnými činy, které on dělal.

České liturgické znění dodané Jakubem.

Utrpení nemá poslední slovo

Možná vás napadne: Proč Bůh tu ženu nechal trpět osmnáct let? No, nevím. A tak jsem v tom dalším textu položil tu otázku v uvozovkách pěti lidem. Tak si můžete přečíst jejich odpovědi a tady je moje.

Nevím. Když se ale podíváme na ten příběh znovu, tak tam vidíme to, že někdy z náboženských důvodů něco odkládáme. Tak jako chtěl představený synagogy odložit uzdravení ze soboty na jindy.

A důležité je vidět v tom příběhu to, že utrpení nemá poslední slovo, i když ho nedokážeme vysvětlit.

Jedna otázka, pět pohledů

Jak by se k otázce osmnácti let utrpení mohli postavit tito autoři? Následující text je redakční zpracování jejich doložených myšlenek a jejich vztáhnutí k dnešnímu evangeliu. Není to skutečný rozhovor ani soubor doslovných odpovědí. Fausti komentuje přímo tento úryvek; ostatní mluví o utrpení a víře v jiných souvislostech.

Harold S. Kushner: Nemoc nemusí být Božím plánem

Kushner odmítá představu, že Bůh poslal nemoc jeho synovi jako trest, zkoušku nebo prostředek k něčemu dobrému. Ani to, že později svými knihami pomohl mnoha lidem, podle něj neznamená, že Bůh kvůli tomu chtěl synovo utrpení. Dobro může vyrůst i z tragédie. Tím se ale tragédie nestává dobrou.

Na tuto ženu bychom jeho pohled mohli vztáhnout takto: Nemusíš věřit, že Bůh naplánoval každý den tvé nemoci. Můžeš ho hledat v pomoci, v blízkosti druhých a v síle žít dál. Kushner přitom hájí Boží dobrotu i za cenu omezení tradiční představy Boží všemohoucnosti. Je to jeho teologické řešení, nikoli společné stanovisko všech pěti autorů. Otázku, proč Ježíš uzdravil právě nyní, tím zcela nevyřešíme.

Zdroj: God’s World, Good People, and Bad Things: rozhovor s Haroldem Kushnerem, Modern Reformation, číslo září/říjen 2002. Vlastní shrnutí a aplikace.

Richard Rohr: Neznáme důvod, můžeme hledat proměnu

Rohr v textu Spiritualita pro obě poloviny života poctivě přiznává, že nezná důvod, proč je tolik utrpení. Zabývá se tím, co s bolestí dál: může nás uzavřít do sebe a přenášet se na druhé, ale může také otevřít prostor pro soucit a hlubší vztah. Vedle utrpení mluví o velké lásce jako cestě proměny.

U této ženy bychom tak mohli uvažovat o možnosti nového života i po dlouhé bolesti. Opatrně ovšem s tím, co z toho vyvozujeme. Možnost dozrát skrze utrpení ještě nedokazuje, že Bůh někomu nemoc poslal, aby dozrál. Nemocný člověk nám nemusí předkládat žádný duchovní výsledek svého trápení.

Zdroj: Richard Rohr, Spiritualita pro obě poloviny života, s. 2 dodaného českého textu (2. strana PDF). Vydavatelské údaje nejsou v použité kopii uvedeny. Vlastní shrnutí a aplikace.

Petr Glogar: Nepřidávejme pocit viny

V rozhovoru Doba úzkostná Glogar upozorňuje, že věřící lidé někdy hledají příčinu svých obtíží v chybách duchovního života. Ptají se, jak je možné, že je něco takového potkalo, když se modlí a chodí do kostela. K bolesti se tak může přidat podezření, že jsme něco udělali špatně i před Bohem.

Jeho odpověď na tento konkrétní příběh nemáme. Z uvedeného rozhovoru ale můžeme odvodit důraz na naslouchání skutečnému člověku. Nejdřív slyšet, jak se jí těch osmnáct let žilo. Nenutit ji hledat, čím si nemoc zasloužila. Ježíš si jí všimne a osloví ji ještě dřív, než sama vysloví prosbu.

Zdroj: Doba úzkostná, rozhovor Josefa Beránka s Petrem Glogarem, Christnet, 15. 11. 2023. Vlastní shrnutí a aplikace.

Silvano Fausti: Bůh se sklání, člověk se napřimuje

Fausti ve výkladu tohoto evangelia zdůrazňuje Ježíšovu iniciativu. Žena ho nemusí nejprve vyhledat a dotknout se ho. On vyhledává ji. Její napřímení čte také jako obraz osvobozeného lidstva: Bůh se sklání k člověku a člověk před ním může stát s pozvednutou hlavou.

Sobota je v tomto výkladu dnem dovršení stvoření. Uzdravení k ní proto patří. Příběh se tak dotýká našeho obrazu Boha: dokážeme poznat jeho jednání v tom, že někdo znovu dostává prostor k životu? Ani tento výklad neobjasňuje předchozích osmnáct let. Ukazuje však směr Ježíšova jednání: uvolnit pouta.

Zdroj: Silvano Fausti, komentář k Lk 13,10–17 a katecheze s Filippo Clericim, výběr na Comboni2000. Vlastní české shrnutí.

Papež František: Nechat se bolestí zasáhnout

Když se Františka v Manile ptali na utrpení dětí, nenabídl vysvětlení, které by všechno uzavřelo. Mluvil o schopnosti plakat a nechat se bolestí druhých opravdu zasáhnout. O soucitu, který se nevyčerpá rychlým gestem a návratem k vlastnímu klidu.

K této ženě bychom jeho postoj mohli vztáhnout jako ochotu být blízko, i když neznáme odpověď. Nemusíme nejprve ospravedlnit těch osmnáct let, abychom jí mohli pomoci. A smíme s ní unést i otázku, proč pomoc nepřišla dřív. Taková otázka může zůstat součástí modlitby.

Zdroj: Setkání s mladými v Manile, 18. 1. 2015, Vatikán. Vlastní shrnutí a aplikace.

Tyto pohledy se neshodují ve všem. Žádný nám nedává právo tvrdit, že žena musela osmnáct let trpět. V evangeliu vidíme Ježíše, který její bolest bere vážně a neodkládá pomoc. A právě u toho můžeme dnes zůstat.

Duchovní četba

Harold S. Kushner · Když se zlé věci stávají dobrým lidem

Kushner v předmluvě rozlišuje vysvětlování bolesti a pomoc člověku, který ji právě prožívá. Dva krátké úryvky ze stejné stránky:

Ale to, co lidé, kteří prožívají nějaký zármutek, potřebují nejvíce, je útěcha, ne vysvětlení. Hřejivé objetí a pár minut trpělivého naslouchání zahojí víc srdcí než nejpoučenější teologická přednáška.

Vždycky je ale možné něco dělat, i kdybyste měli jen s někým posedět a nechat ho plakat, aby nemusel plakat sám.

Harold S. Kushner, Když se zlé věci stávají dobrým lidem, Předmluva ke 2. vydání, číslovaná s. 2 (3. strana dostupného PDF). Citováno podle české kopie v autorově knihovně; údaje o českém vydavateli a překladateli v této kopii chybějí.

Vlastní doprovod

Někdy máme pocit, že když nevíme, co říct, nemáme co nabídnout. Tady se otevírá jiná možnost: zůstat. Dát druhému čas a nechtít po něm, aby se už cítil lépe. Ježíš v dnešním příběhu ženu nejprve uvidí. Takové všimnutí si člověka je začátek, který máme v dosahu i my.

Pro delší souvislou četbu v knize: Předmluva ke 2. vydání, číslované strany 1–3 (strany PDF 2–4). Zde jsou uvedeny jen krátké citace; tento doprovod je vlastní zamyšlení.

Přejít k tichu ↓

Ticho

Bože, jsem tady i s tím, čemu nerozumím.

Bože, jsem tady i s tím, čemu nerozumím.