Jedna otázka, pět pohledů
Jak by se k otázce osmnácti let utrpení mohli postavit tito autoři? Následující text je redakční zpracování jejich doložených myšlenek a jejich vztáhnutí k dnešnímu evangeliu. Není to skutečný rozhovor ani soubor doslovných odpovědí. Fausti komentuje přímo tento úryvek; ostatní mluví o utrpení a víře v jiných souvislostech.
Harold S. Kushner: Nemoc nemusí být Božím plánem
Kushner odmítá představu, že Bůh poslal nemoc jeho synovi jako trest, zkoušku nebo prostředek k něčemu dobrému. Ani to, že později svými knihami pomohl mnoha lidem, podle něj neznamená, že Bůh kvůli tomu chtěl synovo utrpení. Dobro může vyrůst i z tragédie. Tím se ale tragédie nestává dobrou.
Na tuto ženu bychom jeho pohled mohli vztáhnout takto: Nemusíš věřit, že Bůh naplánoval každý den tvé nemoci. Můžeš ho hledat v pomoci, v blízkosti druhých a v síle žít dál. Kushner přitom hájí Boží dobrotu i za cenu omezení tradiční představy Boží všemohoucnosti. Je to jeho teologické řešení, nikoli společné stanovisko všech pěti autorů. Otázku, proč Ježíš uzdravil právě nyní, tím zcela nevyřešíme.
Zdroj: God’s World, Good People, and Bad Things: rozhovor s Haroldem Kushnerem, Modern Reformation, číslo září/říjen 2002. Vlastní shrnutí a aplikace.
Richard Rohr: Neznáme důvod, můžeme hledat proměnu
Rohr v textu Spiritualita pro obě poloviny života poctivě přiznává, že nezná důvod, proč je tolik utrpení. Zabývá se tím, co s bolestí dál: může nás uzavřít do sebe a přenášet se na druhé, ale může také otevřít prostor pro soucit a hlubší vztah. Vedle utrpení mluví o velké lásce jako cestě proměny.
U této ženy bychom tak mohli uvažovat o možnosti nového života i po dlouhé bolesti. Opatrně ovšem s tím, co z toho vyvozujeme. Možnost dozrát skrze utrpení ještě nedokazuje, že Bůh někomu nemoc poslal, aby dozrál. Nemocný člověk nám nemusí předkládat žádný duchovní výsledek svého trápení.
Zdroj: Richard Rohr, Spiritualita pro obě poloviny života, s. 2 dodaného českého textu (2. strana PDF). Vydavatelské údaje nejsou v použité kopii uvedeny. Vlastní shrnutí a aplikace.
Petr Glogar: Nepřidávejme pocit viny
V rozhovoru Doba úzkostná Glogar upozorňuje, že věřící lidé někdy hledají příčinu svých obtíží v chybách duchovního života. Ptají se, jak je možné, že je něco takového potkalo, když se modlí a chodí do kostela. K bolesti se tak může přidat podezření, že jsme něco udělali špatně i před Bohem.
Jeho odpověď na tento konkrétní příběh nemáme. Z uvedeného rozhovoru ale můžeme odvodit důraz na naslouchání skutečnému člověku. Nejdřív slyšet, jak se jí těch osmnáct let žilo. Nenutit ji hledat, čím si nemoc zasloužila. Ježíš si jí všimne a osloví ji ještě dřív, než sama vysloví prosbu.
Zdroj: Doba úzkostná, rozhovor Josefa Beránka s Petrem Glogarem, Christnet, 15. 11. 2023. Vlastní shrnutí a aplikace.
Silvano Fausti: Bůh se sklání, člověk se napřimuje
Fausti ve výkladu tohoto evangelia zdůrazňuje Ježíšovu iniciativu. Žena ho nemusí nejprve vyhledat a dotknout se ho. On vyhledává ji. Její napřímení čte také jako obraz osvobozeného lidstva: Bůh se sklání k člověku a člověk před ním může stát s pozvednutou hlavou.
Sobota je v tomto výkladu dnem dovršení stvoření. Uzdravení k ní proto patří. Příběh se tak dotýká našeho obrazu Boha: dokážeme poznat jeho jednání v tom, že někdo znovu dostává prostor k životu? Ani tento výklad neobjasňuje předchozích osmnáct let. Ukazuje však směr Ježíšova jednání: uvolnit pouta.
Zdroj: Silvano Fausti, komentář k Lk 13,10–17 a katecheze s Filippo Clericim, výběr na Comboni2000. Vlastní české shrnutí.
Papež František: Nechat se bolestí zasáhnout
Když se Františka v Manile ptali na utrpení dětí, nenabídl vysvětlení, které by všechno uzavřelo. Mluvil o schopnosti plakat a nechat se bolestí druhých opravdu zasáhnout. O soucitu, který se nevyčerpá rychlým gestem a návratem k vlastnímu klidu.
K této ženě bychom jeho postoj mohli vztáhnout jako ochotu být blízko, i když neznáme odpověď. Nemusíme nejprve ospravedlnit těch osmnáct let, abychom jí mohli pomoci. A smíme s ní unést i otázku, proč pomoc nepřišla dřív. Taková otázka může zůstat součástí modlitby.
Zdroj: Setkání s mladými v Manile, 18. 1. 2015, Vatikán. Vlastní shrnutí a aplikace.
Tyto pohledy se neshodují ve všem. Žádný nám nedává právo tvrdit, že žena musela osmnáct let trpět. V evangeliu vidíme Ježíše, který její bolest bere vážně a neodkládá pomoc. A právě u toho můžeme dnes zůstat.
Někdy máme pocit, že když nevíme, co říct, nemáme co nabídnout. Tady se otevírá jiná možnost: zůstat. Dát druhému čas a nechtít po něm, aby se už cítil lépe. Ježíš v dnešním příběhu ženu nejprve uvidí. Takové všimnutí si člověka je začátek, který máme v dosahu i my.
Pro delší souvislou četbu v knize: Předmluva ke 2. vydání, číslované strany 1–3 (strany PDF 2–4). Zde jsou uvedeny jen krátké citace; tento doprovod je vlastní zamyšlení.