AMDGK větší slávě Boží
Lukáš 13,18–21

Nechat dobro růst.

Z malého začátku může vyrůst něco, co nás přesáhne.

Vznik společného díla na Fortně: vlevo pruhy látky připravené k tvorbě, vpravo pomalované látky zavěšené nad nádvořím.
Od pruhů látky ke společnému dílu.
Letnice na Fortně · upravená kompozice ze dvou vlastních fotografií
VÝCHOZÍ TEXT · LK 13,18–21Zrnko vyrostlo a stal se z něho keř.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

(Ježíš) řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu ho přirovnám? Je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na své zahradě; vyrostlo a stal se z něho keř, takže ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“ A potom řekl: „K čemu přirovnám Boží království? Je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“

Nechat dobro růst

Kvas v těstě přestane být vidět. Přesto promění všechno. A z nepatrného zrnka vyroste strom, v němž najdou místo ptáci.

O Letnicích jsme na Fortně společně tvořili. Na začátku ležely na zemi pruhy látky, barvy a texty o darech Ducha. Přidávali jsme slova a kresby. Když jsme pak látky zavěsili nad nádvořím, z jednotlivých příspěvků vzniklo něco úžasného.

I s dobrem to může být podobné. Vidíme svůj malý kousek; jak zapadne do většího celku, zatím netušíme. A někdy ten celek ani neuvidíme. Přesto má smysl přidat to své. Nechat v sobě Boží slovo růst a mít trpělivost s tím, co teprve vzniká.

Co zatím nevidíme

Co už není vidět

Někdy se mi zdá, že se nic neděje. Člověk se snaží, někomu naslouchá, něco dobrého udělá, ale večer nemá moc co ukázat. Vztah je pořád složitý. Starost nezmizela. Ani já nejsem o tolik trpělivější než včera. A tak se snadno ozve otázka, jestli to všechno vůbec má smysl.

Ježíš dnes mluví o zrnku a o kvasu. O věcech, které lze přehlédnout. Právě proto jsem se podíval na různé překlady: někdy známé slovo trochu zakryje obraz, který už poslouchám skoro automaticky. U kvasu mě zastavilo sloveso, které doslova znamená, že ho žena do mouky skryla. Při zadělávání už ho nejde oddělit a ukázat: tady je. Přesto se těsto mění.

Tak tomu rozumím i ve svém životě. Ne všechno, co se děje, dokážu právě teď rozeznat. Někdy ani v sobě. Dnešní podobenství mě zve neuzavírat příliš brzy účet nad tím, co ještě nevidím. Skrytost může být součástí proměny.

Roste z toho místo pro druhé

U hořčice mě zase zaujalo slovo strom. Tak překládá řecké dendron například Bible21. Liturgický překlad říká keř. Ježíšův obraz v každém případě ukazuje velký rozdíl mezi začátkem a výsledkem: z drobného zrnka vyroste něco, v čem mohou ptáci hnízdit. Ten růst vytváří místo pro další život.

To mi připadá krásné. Dobro, které roste ve mně, nemusí být hlavně moje vizitka. Může z něj být trochu bezpečnější prostor pro člověka vedle mě. Rozhovor, v němž se nemusí bát. Domov, kde smí přiznat chybu. Společenství, v němž má své místo i ten, kdo toho právě mnoho nepřináší. Takový růst nemusí být hlučný, aby byl důležitý.

Z pruhů látky společné dílo

Vzpomněl jsem si, jak jsme o Letnicích na Fortně společně tvořili. Na začátku ležely na zemi pruhy látky, vedle nich barvy a texty o darech Ducha. Postupně na látkách přibývala slova a kresby. Každý přidával něco svého. A potom jsme je zavěsili nad nádvořím. Vzniklo z toho něco úžasného.

Na těch dvou fotografiích je vidět začátek i proměna. Stejná látka, a přece jiná zkušenost. To, co jsme tvořili každý na svém kousku, dostalo ve společném prostoru nový rozměr. Jednotlivé příspěvky se staly součástí celku, který žádný z nich sám nevytvořil.

S dobrem to může být podobné. Vidím člověka, kterému dnes mohu pomoci, a udělám, co umím. Nevím, koho moje pomoc povzbudí dál. Netuším, co si někdo z rozhovoru odnese a kdy se mu to vybaví. U společného díla jsme výsledek viděli. V životě někdy zůstane mimo náš dohled. I tak má náš malý příspěvek smysl.

Těsta je opravdu hodně

A ještě mě zastavily tři měřice mouky. Bible21 k nim v poznámce uvádí přibližně dvacet sedm kilogramů. Přepočet starých měr je orientační, ale obraz je zřetelný: je toho hodně. Mnohem víc, než si člověk představí při slově mouka v běžném receptu. Kvas přitom zůstává skrytý, až se nakonec promění celé těsto.

Ježíš tu mluví o Božím království. O Božím působení, které přesahuje to, co zvládneme sledovat a měřit. Když si z podobenství odnáším povzbuzení ke konkrétnímu dobru, nechci si z něj udělat záruku, že se mi všechno podaří a každý výsledek jednou uvidím. Mohu ale důvěřovat, že Boží možnosti nekončí u mého dnešního přehledu.

Přidat své a dopřát čas

Trpělivost má přitom docela konkrétní podobu. Znovu naslouchat. Vrátit se k modlitbě. Omluvit se. Přijít tam, kde jsem slíbil pomoc. A dovolit také sobě, že se měním postupně. Když každý den zkoumám, zda už jsem hotový, snadno přehlédnu i malé známky života.

Dnes bych si chtěl uchovat důvěru v to, co teprve vzniká. Přidat svůj kousek, jako tehdy na Fortně. Nechat Boží slovo, aby ve mně pracovalo i tam, kam zatím nedohlédnu. A dopřát čas druhým, sobě i tomu dobrému, co mezi námi může vyrůst.

Dopřát růstu čas

Guy Gilbert a David Martin MacIntyre: dva hlasy o trpělivosti a proměně, kterou nemusíme hned vidět. Gilbertovu delší ukázku otevírá odkaz na web nakladatele; MacIntyrův úryvek je uveden níže přímo na této stránce.

Guy Gilbert / Když rodina vede k růstu

Delší autorská četba na webu nakladatele

V souvislé ukázce z knihy Rodina píše Guy Gilbert o čase věnovaném mladým lidem, o naslouchání a o přítomnosti rodičů. Vypráví také příběh rodiny, v níž změna začala tím, že rodiče přehodnotili své priority a začali syna doprovázet.

Číst delší ukázku od Guy Gilberta ↗

Odkaz vede k několika souvislým odstavcům Gilbertova textu. Na stránce nakladatele začínají pod nadpisem „Ukázka: 3. Když rodina vede k růstu“.

Guy Gilbert, Rodina: Poklad naší doby, přeložila Jaroslava Fejková, Portál, 2018. Ukázka ze 3. kapitoly; nakladatel u ní neuvádí čísla stran.

Krátký citát k tématu trpělivosti

Je zapotřebí, aby poznali moc času, naučili se trpělivosti, dodržovali dobu zrání věcí, věnovali pozornost detailům.

Guy Gilbert, citováno v rubrice Po kapkách…, Katolik.cz, 14. září 2026. Rubrika u této citace neuvádí knihu ani stránku.

David Martin MacIntyre / Růst, který zatím nevidíme

Komunikace s Bohem je podmínkou duchovního růstu. Je to půda, v níž koření veškeré milosti Božího života. Kdyby byly ctnosti výsledkem lidské činnosti, mohli bychom je jednu po druhé zdokonalovat, jsou však „ovocem Ducha“ a zrají pospolu v rámci jediného společného života.

Když Philip Saphir přijal křesťanskou víru, pravil: „Nalezl jsem náboženství, odpovídající mé podstatě jako celku.“ Svatost je harmonická dokonalost, „celost“ duše.

Pokud přebýváme v Kristu, neměla by nás odrazovat zjevná pomalost našeho zdokonalování se v milosti. Ani v přírodě nepostupuje růst stále stejnou rychlostí. Sibbes srovnává postupný nárůst svatosti věřících s „růstem bylin a stromů“, jež „rostou v zimě v kořenech, v létě v listech a na podzim v semenech“. V prvním případě se zdá být růst velmi pomalý, ve druhém se zrychluje a ve třetím se překotně žene k plné zralosti. Počátkem podzimu se zdá, že obilná pole během pár dní dozrávají nápadněji než během týdnů uprostřed léta.

Rozmluvy s Bohem odhalují znamenitost Jeho charakteru a popatřením na Něho se duše proměňuje. Svatost je soulad a podrobení se Kristu a povstává z prohlubujícího se intimního vztahu s Ním.

David Martin MacIntyre, Skrytý modlitební život: Krev křesťanského života, kapitola 7 „Poklady v temnotě na skrytém místě“, s. 93–94. Přeložil Václav Petr. Stanislav Juhaňák – TRITON, Praha 2017, 1. vydání. ISBN elektronického PDF 978-80-7553-427-9. Ověřeno v knize ze složky Texty; opraveno pouze dělení slov při převodu z PDF.

Vlastní rozjímání k četbě

Zastavuje mě obraz kořenů. Zvenku nemusím vidět změnu, a přece se může prohlubovat to, z čeho budu později žít. MacIntyre používá přirovnání převzaté od Richarda Sibbese, aby povzbudil člověka zklamaného vlastním pomalým růstem.

Modlitba v tomto úryvku znamená setkávání, v němž se postupně měníme. Nemusím při něm pokaždé něco silného cítit ani hned umět pojmenovat výsledek. Mohu přinést Bohu dnešní život a zůstat s ním. Ovoce někdy pozná spíš člověk, se kterým pak budu mluvit.

Kde na sebe právě naléhám, abych už byl hotový? A jak by vypadalo, kdybych tomu místu dopřál trochu péče a času?

Z punkt Tomáše Rouleho / Cesta

Punkta „Cesta“, zaslaná 12. října 2026, vycházejí z knihy Davida Steindl-Rasta Vděčnost – srdce modlitby. Připomínají, že duchovní zrání pokračuje krok za krokem a že nemusíme být okamžitě hotoví. Hodí se jako další prostor pro modlitbu nad dnešním tématem.

Číst konkrétní punkta: Cesta →

Co ukazují různé překlady

Vložit zrnko, skrýt kvas. U zrnka stojí v Lk 13,19 řecké ebalen (ἔβαλεν), tedy hodil či vložil. Motiv skrytí patří ke kvasu v Lk 13,21: ekrypsen (ἔκρυψεν), v některých řeckých vydáních enekrypsen (ἐνέκρυψεν). Obě podoby zde vyjadřují ukrytí či vmísení do mouky.

Keř a strom. Liturgický překlad říká keř; řecké dendron znamená strom a tak ho překládá i Bible21. Slovo na cestu používá obraz mohutné byliny. Podstatný je nepoměr mezi drobným začátkem a rostlinou poskytující místo ptákům.

Tři měřice. Údaj „asi 27 kg“ je vysvětlující poznámka Bible21 k Lk 13,21. Jde o orientační převod staré objemové míry; není to číslo napsané v řeckém evangeliu.

Texty k porovnání: řecké znění Lk 13,19, řecké varianty Lk 13,21 a Bible21 a Slovo na cestu včetně poznámky o mouce. Zamyšlení nad jejich obrazy je autorovou interpretací.

Ticho

Bože, důvěřuji Ti i v tom, co zatím nevidím.

Tak dlouho, jak potřebuješ. Bez měření a bez úkolu.

Bože, důvěřuji Ti i v tom, co zatím nevidím.