AMDGK větší slávě Boží
Prozíravost a laskavost · Lk 16,1–8

Nenechat v tom
člověka samotného.

Jedna zaměněná lahev, mladý číšník v úzkých a radost, která nakonec zůstala nám všem.

Vinný lístek se zvýrazněným Montepulcianem za 565 Kč a Brunellem di Montalcino DOCG za 2 790 Kč.
Objednané Montepulciano: 565 Kč. Přinesené Brunello di Montalcino DOCG: 2 790 Kč.
Lk 16,1–8Evangelium o prozíravém správci

Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.‘ Správce si řekl: ‚Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě (lidé) přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.‘ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‚Kolik jsi mému pánovi dlužen?‘ Odpověděl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.‘ Pak se zeptal druhého: ‚Kolik ty jsi dlužen?‘ Odpověděl: ‚Sto korců pšenice.‘ Řekl mu: ‚Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.‘ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.“

Nenechat v tom člověka samotného

Včera jsme s kamarády zašli na víno. Objednali jsme lahev za 565 korun, ale dostali jinou. Nakonec se ukázalo, že stojí 2 790. Mladý číšník přiznal omyl a byl úplně vyřízený.

Jeho prosba, jestli bychom se na něj složili, nás nejdřív trochu nadzvedla. Kamarádi mi ale pomohli všimnout si, jak moc je v háji. A že tu nešikovnou větu asi řekl hlavně ze zoufalství.

Tak jsme chvíli počítali a domluvili se: zaplatíme původně objednané víno a přidáme větší dýško, abychom mu s tou chybou pomohli. Při odchodu mi podal ruku, děkoval a ještě za námi mával. Bylo vidět, jak z něj něco spadlo. A nám všem bylo najednou dobře.

Dnešní evangelium mi tu chvíli připomnělo. Použili jsme trochu rozumu, trochu peněz a nenechali v tom člověka samotného. Mám z toho radost, tak se o ni chci podělit.

A najednou se nám všem ulevilo

Dnešní evangelium mi připomnělo včerejší večer. Byli jsme s kamarády na sklence vína a vybrali jsme lahev Montepulciana za 565 korun. Něco do šesti set. Jenže když nám víno přinesli, zdálo se nám, že je to jiná lahev. Chvíli jsme nad tím přemýšleli a pak jsme si řekli, že nám chutná a můžeme ji vypít.

Jak jsme se blížili ke konci lahve, podívali jsme se pořádně do lístku. A zjistili jsme, že máme Brunello di Montalcino za 2 790 korun. To už je docela rozdíl. Shodli jsme se, že tolik peněz jsme za víno dát nechtěli, a šli jsme se zeptat obsluhy.

Nejdřív nás ujistili, že je všechno v pořádku a dostali jsme to, co jsme si objednali. Bylo nám to divné, ale dobře. Potom si jeden z kamarádů všiml, že se číšníci mezi sebou začínají dohadovat. Za chvíli přišel mladý číšník, celý rozrušený. Přiznal, že jsme měli pravdu a omylem nám přinesl nejdražší lahev, kterou tam mají.

A řekl něco v tom smyslu, že jestli bychom se na něj složili, byl by rád. Jinak se to bude muset nějak vyřešit. To „složili“ nás trochu nadzvedlo. My jsme si přece objednali něco jiného, navíc jsme se na to už ptali. Řekli jsme mu, že se domluvíme.

Jsem moc rád za to, co v tu chvíli řekli moji přátelé. Pomohli mi zahlédnout, jak moc je ten kluk v háji. Že za tou nešikovnou větou nemusí být drzost. Že je nejspíš úplně vyděšený a neví, jak z toho ven. Když je člověku úzko, ne vždycky vybere ta nejlepší slova.

Tak jsme začali trochu počítat. Podívali jsme se, kolik ta lahev přibližně stojí při nákupu, něco odečetli a hledali částku, kterou bychom mu mohli přispět. Celou cenu drahého vína jsme platit nechtěli. Chtěli jsme ale pomoct tomu konkrétnímu člověku, který tam před námi chodil jako bez duše.

Nakonec jsme se domluvili, že zaplatíme útratu s cenou původně objednaného vína a necháme mu větší dýško. Podle našeho odhadu by mu pak mohly zbýt k doplacení asi dvě stovky. Bylo to řešení, na kterém jsme se dokázali shodnout a se kterým nám bylo dobře.

Když jsem mu to nabídl, hned mi podal ruku a moc děkoval. A když jsme odcházeli, ještě na nás mával. Bylo vidět, jak z něj něco spadlo. Před chvílí se kolem nás sotva pohyboval a teď se zase mohl nadechnout.

A my jsme odcházeli s radostí. Všichni. Z toho, že jsme mohli pomoct. Že jsme někoho nenechali úplně na dně. A já měl radost také z kamarádů, kteří mi pomohli podívat se na celou situaci trochu jinak.

Dnešní evangelium mi ten večer připomnělo otázkou, jak použijeme to, co máme k dispozici. Správce přemýšlí, co udělá, když mu přestává fungovat dosavadní jistota. A začne jednat směrem k lidem. V podobenství zůstává leccos nepohodlného; i proto mu různí vykladači rozumějí různě. Mně dnes pomáhá Faustiho důraz na to, že svěřené věci mohou sloužit sdílení a vztahům.

Včera se to odehrálo docela obyčejně. Všimli jsme si chyby, byli jsme rozladění, něco jsme si řekli a chvíli počítali. A při tom všem jsme mohli zůstat lidmi. I mladý číšník mohl udělat chybu a zažít, že ho kvůli ní někdo neodepsal.

Možná právě takhle může vypadat prozíravá laskavost. Všímá si člověka, přemýšlí a hledá, co se opravdu dá udělat. Nepotřebuje velká slova. Někdy se vejde do domluvy u stolu a do většího dýška. A pak zůstane obyčejná radost, že se někomu trochu ulevilo. Tu včerejší si nechci nechat pro sebe.

Co vlastně pán pochválil?

U Lk 16,1–8 se výklady liší hlavně v jedné věci: co je na správcově jednání vlastně hodné pochvaly? Následuje pět výkladů podle uvedených zdrojů. Jde o převyprávění jejich myšlenek, nikoli o doslovné citace.

1. Angelo Scarano: Vynaložit na dobro stejnou vynalézavost jako na vlastní zajištění.

Správce rozpozná nebezpečí, přemýšlí, hledá řešení a začne jednat. Právě tuto prozíravost Scarano zdůrazňuje. Člověk dokáže věnovat obrovské úsilí svému živobytí, postavení nebo pohodlí. Evangelium se ptá, zda podobnou energii věnuje také hodnotám, které považuje za nejdůležitější.

Správce tedy nemusí být dobrý člověk, abychom se od něj mohli naučit jednu dobrou schopnost. Víra potřebuje také přemýšlení, tvořivost a iniciativu.

Angelo Scarano, Evangelium na každý den 2021. Praha: Paulínky, 2020. Rozjímání k 5. listopadu 2021, s. 412.

2. Petr Kokaisl: Myslet na budoucnost, která přesahuje peníze.

Kokaisl čte příběh podobně jako Scarano, ale výrazněji zdůrazňuje konečný cíl. Správce pochopí, že dosavadní způsob zajištění přestane fungovat, a podle toho změní své jednání. Učedník má obdobně počítat s tím, že peníze ani postavení nejsou trvalou jistotou.

Jeho podání ponechává správcovu nečestnost viditelnou. Pochvala se týká schopnosti vidět dopředu. Peníze mají člověku pomáhat na cestě; problém nastává, když se stanou samotným cílem.

Petr Kokaisl, Lukáš 2.0: příběh, který změnil svět, 2025. Kapitola k Lk 16, s. 124–125.

3. Silvano Fausti: Správce konečně začne s dary zacházet podle Božího srdce.

Fausti nabízí podstatně jiný výklad. Čte příběh v návaznosti na předchozí kapitolu o ztracené ovci, minci a milosrdném otci. Tam poznáváme, jak jedná Bůh; nyní se ukazuje, jak máme jednat my.

Základní rozdíl je mezi majitelem a správcem. Člověk si přivlastňuje to, co dostal, jako by to patřilo výhradně jemu. Obrat nastává, když začne sdílet a odpouštět. Podle Faustiho se správcova nepoctivost vztahuje k předchozímu hospodaření; nynější rozdávání už vyjadřuje pochopení Otcovy štědrosti.

Fausti přidává také rozměr konečnosti: jednou naše správcovství skončí. Vědomí smrti může pomoci rozpoznat, co máme udělat ještě dnes. Jeho podnět k modlitbě lze převyprávět: Jak bych si na konci života přál, abych byl zacházel s tím, co mi bylo svěřeno?

To je duchovní a teologická četba příběhu; není to rekonstrukce tehdejšího účetnictví.

Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše. Porozumět Božímu slovu. Druhý díl. Praha: Paulínky, 2011, kap. 95, s. 207–215.

4. Poznámky katolického překladu NABRE: Správce se vzdává vlastní provize.

Komentář zveřejněný americkou biskupskou konferencí vysvětluje snížení dluhů pomocí dobového způsobu hospodaření: v dlužních úpisech mohl být zahrnut také správcův vlastní výdělek. Podle tohoto výkladu správce škrtá právě svou vysokou provizi a ponechává skutečný dluh vůči pánovi.

Pochvala pak dává snadnější smysl: správce obětuje okamžitý zisk, aby získal budoucí přijetí. Toto vysvětlení je však hypotéza o pozadí příběhu. Samotné evangelium o provizi nic neříká, takže nelze tvrdit jako jistotu, že právě takhle se věc odehrála.

NABRE, poznámky k Lk 16,1–8a; United States Conference of Catholic Bishops. Přečíst zdroj.

5. Papež František: Krize může otevřít cestu od hromadění ke vztahům.

František ve výkladu z 18. září 2022 zdůrazňuje, že správce při ohrožení nezůstane ochromený. Hledá řešení. Podobně mají křesťané v osobní, společenské i církevní krizi hledat tvořivé možnosti dobra.

Druhým důrazem jsou vztahy: správce začne používat majetek k získání lidí. František jeho jednání stále označuje za nepoctivé, ale pro učedníky z něj vyvozuje výzvu používat vlastní prostředky k přátelství, solidaritě a pomoci slabým. Tento důraz rozvíjí také pomocí následujícího verše Lk 16,9, který už v dnešním úryvku není.

Papež František, Angelus, 18. září 2022. Přečíst zdroj.

Rozdíl mezi výklady stojí za zachování:

VýkladCo je na správci příkladné
Scarano a KokaislSchopnost předvídat a rozhodně jednat.
FaustiObrat ke sdílení a milosrdenství.
NABREOchota vzdát se vlastního výdělku kvůli budoucnosti.
FrantišekTvořivá reakce na krizi a použití prostředků pro vztahy.

Prozíravější než synové světla

Důraz posledního verše je na praktickou prozíravost: rozpoznat situaci a podle toho jednat. Výraz „k sobě navzájem“ přitom potřebuje trochu rozbalit.

Co stojí v řeckém textu

V řeckém textu Lukášova evangelia stojí:

ὅτι οἱ υἱοὶ τοῦ αἰῶνος τούτου φρονιμώτεροι ὑπὲρ τοὺς υἱοὺς τοῦ φωτὸς εἰς τὴν γενεὰν τὴν ἑαυτῶν εἰσιν.

Pracovní vlastní překlad co nejblíže řečtině:

„Neboť synové tohoto věku jsou ve vztahu k vlastnímu pokolení prozíravější než synové světla.“

Řecký text Lk 16,8 a rozbor slov · Bible Hub, Nestle 1904.

Čtyři důležité řecké výrazy
Řecký výrazCo v něm je
τοῦ αἰῶνος τούτου
„tohoto věku“
Doslova jde o nynější věk, současný řád života. „Synové“ označují lidi, kteří k němu patří svým smýšlením a zaměřením.
φρονιμώτεροι
„prozíravější“
Druhý stupeň slova fronimos: rozumný, obezřetný, schopný praktického úsudku. Zde umět odhadnout situaci a účinně se zařídit.
εἰς τὴν γενεὰν τὴν ἑαυτῶν
„vůči vlastnímu pokolení“
Při jednání s lidmi svého okruhu, svého světa. Odtud české „k sobě navzájem“.
υἱοὺς τοῦ φωτός
„syny světla“
Lidé, jejichž život má určovat Boží světlo a pravda.

K významu slov: slovníkové heslo φρόνιμος, zejména Thayerův lexikon; H. A. W. Meyer, komentář k Lk 16,8.

Co znamená „k sobě navzájem“

„K sobě navzájem“ samo o sobě neznamená, že jsou na sebe hodnější. Správce umí odhadnout, co pro dlužníky znamená snížení dluhu a jakou přízeň si tím získá. Rozumí vztahům ve svém prostředí a dokáže toho využít.

Meyer zdůrazňuje právě toto omezení: jejich větší prozíravost se týká jednání uvnitř vlastního okruhu; nejde o všeobecnou převahu v moudrosti.

Jak tomu rozumějí vykladači

Následující shrnutí převyprávějí myšlenky uvedených autorů. Faustiho věta v uvozovkách je doslovná citace.

Cambridgeský komentář vidí výzvu, abychom příležitosti k dobrému využívali se stejnou pohotovostí, s jakou si správce zajišťuje budoucnost. Pochvala se soustředí na jeho prozíravost; podobenství z něj nedělá vzor ve všem.

Cambridge Bible for Schools and Colleges, komentář k Lk 16,8.

Silvano Fausti píše přímo k tomuto verši: „Jako ti první umějí rozpoznávat své zájmy, tak také my musíme poznávat Otcovu vůli.“ V celém podobenství přitom zdůrazňuje proměnu zacházení s majetkem: začít jej sdílet, aby vytvářel vztahy.

Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše. Porozumět Božímu slovu. Druhý díl. Praha: Paulínky, 2011, kap. 95, s. 208 a 213–214. Citovaná věta je na s. 214. Delší četba z této knihy níže.

František při Anděl Páně 18. září 2022 zdůraznil tvořivost v nesnázích. Správce se dokáže rozhýbat a hledat řešení. Podobnou bdělost a nápaditost potřebujeme při následování evangelia, při pomoci slabším a vytváření dobrých vztahů.

Papež František, Angelus, 18. září 2022.

A co s tím u stolu

Když jde o naše peníze, umíme být docela pohotoví. Hned poznáme, že jsme dostali jinou lahev, přemýšlíme, kdo to zaplatí a co s tím. A stejnou pohotovost můžeme mít i pro člověka před sebou. Všimnout si, že má strach, a hledat, jak mu trochu ulevit.

Včera jsme našli způsob, jak z nepříjemné chyby udělat něco, z čeho jsme nakonec odcházeli s radostí. Právě tak může vypadat ta vynalézavost pro dobro.

Duchovní četba

Fausti vykládá dnešní podobenství. Holte píše o přijetí konkrétního člověka. Následují souvislé doslovné úryvky z knih; vlastní doprovod je uveden zvlášť.

Silvano Fausti · Svěřené dary, milosrdenství a sdílení s druhými.

Silvano Fausti — Nad evangeliem podle Lukáše. Porozumět Božímu slovu. Druhý díl
Téma: Svěřené dary, milosrdenství a sdílení s druhými.
Doslovná četba: 5 odstavců, 347 slov.

Podobenství v 15. kapitole mluví o tom, co pro nás dělá ten, který je dobrotivý ke všem ubožákům a zlým lidem (6,35). Toto podobenství pak odpovídá na otázku: „co máme dělat“ my, kdo jsme povoláni stát se mu podobnými (6,36).

Tato odpověď je obsažena ve dvou slovech, užitých pro Boha a pro člověka, kdy jeden je označen jako Pán (4 ×) a druhý jako správce (7 ×). Ale člověk je nepoctivý správce, protože se učinil majitelem toho, co mu nepatří. Ale nyní zná Boha: ví, že on všechno dává darem a odpouští. A proto i on ví, „co si počne“: promine to, co ve skutečnosti není jeho.

Tato scéna se odehrává ještě u stolu, kde Ježíš jí společně s hříšníky (15,1). Když zjevil Otcovo srdce těm „spravedlivým“, kteří ho kritizují (15,2nn), zjevuje nyní svým učedníkům, jak mají správně užívat hodnot tohoto světa. 16. kapitola, která je uzavřena mezi podobenství o moudrém (moudrý správce) a o pošetilém užívání majetku („boháč“), pojednává o tom, jak má člověk konkrétně spravovat svůj život. Dotýká se jeho různých hledisek; toto poučení pokračuje až do 17,10, kdy Ježíš pokračuje dál ve své cestě.

Tématem tohoto oddílu je nový život v Duchu. Kdo zná Boží soud v Ježíši, už není jako „pošetilý“ majitel, který se mylně rozhoduje, „co udělá“ (12,16nn). Není ani jako bohatý nenasyta, který neví, co měl dělat (vv. 19nn). Osvícen evangelní moudrostí je jako věrný a moudrý správce, který má podíl na slávě svého Pána (srov. 12,42nn).

Středem tohoto úryvku je pochvala správce (v. 8), která vyústí do výzvy, abychom jednali jako on (v. 9). Toto podobenství nás učí, že také s hmotným majetkem je třeba zacházet úměrně jeho povaze, protože je ve své podstatě darem. Lukáš ví, že to, co jsme si nahromadili, je plod nespravedlnosti; nepracovali jsme na tom z čisté lásky k Bohu a k bližnímu! Ví také, že dál žijeme ve světě, který si jede ve svých kolejích. V této situaci jsme voláni, abychom žili podle opačného kritéria, než je sobectví. Pochopili jsme, „co si počít“: majetek je Otcův dar, o který se máme dělit s bratřími.

Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše. Porozumět Božímu slovu. Druhý díl. Praha: Paulínky, 2011. Kapitola 95 „Co si počnu?“, oddíl „Poselství v kontextu“, souvislý výňatek, s. 207–208. ISBN PDF 978-80-7450-321-4.

Vlastní doprovod

Fausti připomíná, že to, co máme, můžeme používat jako dar. Ve včerejším příběhu se k penězům přidala i pozornost kamarádů: pomohli mi uvidět člověka, kterému je úzko. I to se dalo sdílet.

Přejít do ticha →

Ole Martin Holte · Vnímat konkrétního člověka a jeho zranitelnost.

Ole Martin Holte — Bůh na ulici. Jak jsem našel lidskost na dně společnosti
Téma: Vnímat konkrétního člověka a jeho zranitelnost.
Doslovná četba: 2 odstavce, 179 slov.

Směl jsem si vyslechnout jejich příběhy, sdílet jejich myšlenky a pocity, radosti i strasti, a to vše mě lidsky obohatilo. Připomněl jsem si přitom vlastní zranitelnost. Mezi úspěchem a porážkou, mezi dobrým a nedobrým životem, mezi pocitem milovaného člověka a vyvržence neexistuje propastný rozdíl. Také jsem však zažil, že cítí-li se lidé zranitelní, vzniká mezi nimi sounáležitost.

Co se týče většiny lidí, kteří bezdomovcům pomáhali, stále na ně hledím s obdivem a jsem optimista. Viděl jsem spoustu dobré práce, tolik dobrovolníků a šikovných zaměstnanců s širokým a vřelým srdcem. Skutečnost, že člověka vnímají a berou ho vážně takového, jaký je, je rozhodujícím faktorem při přijímání pomoci a podpory. Současně jsem pocítil, jak bolestivé je být ignorován, jak moc člověku ubližuje, když ho ostatní lidé berou jako součást skupiny, když k němu nepřistupují jako k jedinci, k osobě, k Olemu Martinovi. Stačí jediný hlídač, který „jenom dělá svoji práci“, a váš den se ocitne v troskách. Na druhou stranu není potřeba víc než jeden úsměv, aby se celý den změnil k lepšímu. Pro mnohé znamená jediný úsměv dostatečný projev sounáležitosti.

Ole Martin Holte, Bůh na ulici. Jak jsem našel lidskost na dně společnosti. Přeložila Daniela Mrázová. Praha: Portál, 2022. Epilog, souvislý výňatek, s. 124–125. ISBN 978-80-262-1908-8.

Vlastní doprovod

Za nešikovnou větou mladého číšníka jsme nakonec zahlédli jeho úzkost. A při odchodu jsme se mohli navzájem podívat do očí. Holte zde nevykládá dnešní evangelium; jeho zkušenost naše zamyšlení doplňuje.

Přejít do ticha →

Ticho

Bože, pomoz mi zahlédnout člověka, kterému je právě úzko.

Bože, pomoz mi zahlédnout člověka, kterému je právě úzko.