AMDGK větší slávě Boží
Svoboda a radost z práce · Lk 16,9–15

Kdo mi řídí hlavu

Peníze mi na chvíli zakryly radost z práce. A pak mi došlo, že ten projekt nemusí vyjít, abych mohl být v pohodě.

Lk 16,9–15Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.

Jestliže jste nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství?

Ježíš řekl svým učedníkům: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé (bohatství)? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ To všechno slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. Řekl jim: „Vy ze sebe děláte před lidmi spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je u lidí vznešené, před Bohem je ohavnost.“

Kdo mi řídí hlavu

Ve čtvrtek jsem řešil jeden projekt, na kterém už nějakou dobu pracuju. Něco jsem do něj investoval a najednou to vypadalo, že ho možná vůbec nedostanu. Začal jsem přemýšlet, jestli mě někdo nepředběhl, jestli na to nešel trochu ze strany. A už se mi to v hlavě rozjíždělo.

Včera ráno mi došlo, že mě vlastně zaslepily ty peníze. Úplně jsem přes ně přestal vidět, že mě ten projekt baví. Že jsem na něm dělal rád. Tak jsem si řekl: Když to dopadne, bude to dobrý. Když ne, jsou jiné projekty. A to, co mě na tom bavilo, mi přece nikdo nevezme. Peníze nejsou to nejdůležitější.

No a světe div se, včerejší jednání s vedením dopadlo ještě líp, než jsem čekal. Byl jsem v pohodě, nepotřeboval jsem za každou cenu něco urvat a myslím, že to bylo znát. Ale i kdyby to nedopadlo, na tom ranním uvědomění by se nic nezměnilo.

Možná takhle docela obyčejně vypadá to, o čem dnes Ježíš mluví. Peníze potřebujeme. Jen se snadno stane, že nám začnou řídit hlavu, brát radost a dělat z druhých lidí podezřelé soupeře. A člověk si ani nevšimne, že už jim slouží.

Nemůžeme sloužit dvěma pánům. Já jsem si tenhle týden všiml, jak snadno toho svého vyměním.

Ještě před výsledkem

Na tom čtvrtečním přemýšlení mě zpětně zaujala jedna věc. Ještě jsem vlastně nevěděl, jak to celé je. Projekt nebyl ztracený, nikdo mi neřekl definitivní ne. A já už jsem si v hlavě přehrával, kdo mě asi předběhl, kdo s kým mluvil a co se možná domluvilo beze mě. Stačilo, že jsem o něco mohl přijít. Zbytek už si hlava ochotně doplnila.

Člověk si v tu chvíli připadá docela rozumně. Přece si jen hlídá svoje zájmy. Už tomu něco dal, věnoval tomu čas, počítal s tím. To všechno je pravda. Jenže někde po cestě začne ztrácet svobodu. Přestává vidět, co skutečně ví, a co si jen domýšlí. A z lidí, se kterými by mohl něco dobrého udělat, jsou najednou soupeři.

Včera ráno jsem si uvědomil, že mi ty peníze zakryly něco úplně obyčejného. Mě ten projekt bavil. Přemýšlel jsem nad ním rád. Něco jsem se při tom naučil, něco jsem vymyslel. A najednou jsem se tvářil, jako by to všechno mělo cenu jedině tehdy, když ho dostanu. Jako by se dosavadní radost mohla zpětně zrušit jedním nepovedeným jednáním.

Tak jsem si to trochu srovnal. Chci, aby to vyšlo. Udělám pro to, co můžu. Ale můj život na tomhle jednom výsledku nestojí. Když to nedopadne, bude mě to možná mrzet. To si nemusím zakazovat. Zároveň tím nezmizí všechno, co bylo dobré. Jsou další možnosti a další práce. A já můžu k tomu jednání přijít s otevřenou hlavou.

Právě v tom pro sebe slyším dnešní větu o dvou pánech. Peníze mají v životě svoje místo. Platíme z nich práci lidí, bydlení, běžné potřeby. Je dobře umět si říct o spravedlivou odměnu. Jenže snadno dostanou i právo rozhodovat, jak se budu dívat na druhé, kolik prostoru zabere obava a jestli si ještě dovolím mít z něčeho radost. A tam už mi začínají poroučet.

Ježíš přitom mluví také o věrnosti v maličkostech. I způsob, jak zacházím s penězi, patří do vztahu s Bohem. Třeba to, jestli poctivě dodržím domluvu. Jestli dokážu druhému zaplatit včas. Jestli při vyjednávání ještě vnímám člověka před sebou. A jestli někoho nezačnu v duchu soudit jen proto, že se bojím o vlastní výdělek. To jsou docela konkrétní maličkosti.

Zaujalo mě i to, že Ježíš na začátku mluví o přátelích. Peníze se dají použít tak, aby mezi lidmi něco dobrého vzniklo. Můžou umožnit práci, pomoct v nouzi, dát někomu příležitost. Když se ale všechno točí kolem toho, kolik z toho budu mít já, vztahy se snadno zúží na otázku, kdo mi pomůže a kdo mi překáží. A v takovém světě je člověku nakonec dost těsno.

Včerejší jednání dopadlo dobře. Dokonce líp, než jsem čekal. Myslím, že moje větší pohoda tomu pomohla. Dokázal jsem lépe poslouchat, přemýšlet a hledat, jak se domluvit. Ale nerad bych si z toho udělal nový návod: přestaň se starat o peníze a vyděláš víc. To bych jen oblékl stejnou starost do duchovních slov. Zase by na konci všeho stál výdělek a rozhodoval, jestli to mělo smysl.

Ta důležitá chvíle přišla už ráno. Ještě před výsledkem. Na chvíli jsem dokázal pustit potřebu mít to celé pod kontrolou. A najednou se mi do pohledu vešlo víc věcí: radost z práce, další možnosti, lidé, se kterými budu jednat. Nic z toho jsem předtím úplně neztratil. Jen jsem to přes vlastní strach neviděl.

Možná se mi to příště stane znovu. Zase se přistihnu, jak si v hlavě něco počítám a podezírám lidi, aniž bych pořádně věděl proč. Snad si toho všimnu o trochu dřív. A budu se moct vrátit k tomu, co mi dává smysl. Dělat poctivě svou práci, mít z ní radost a nechat prostor i pro výsledek, který jsem si sám nenaplánoval.

Duchovní četba

Dvě knihy a dva pohledy na svobodu: naše hodnota nemusí stát na úspěchu a smysl práce nemusíme odkládat až k jejímu výsledku. Následují ověřené doslovné úryvky; vlastní doprovod je uveden zvlášť.

Oliver Burkeman · Činnost pro ni samu, svoboda od zisku a od potřeby vynikat

Oliver Burkeman — Čtyři tisíce týdnů. Time management pro smrtelníky
Téma: Činnost pro ni samu, svoboda od zisku a od potřeby vynikat
Doslovná četba: 2 odstavce, 313 slov.

Burkeman se v tomto oddílu zastavuje u koníčků. Rod Stewart, o němž píše, si pro radost staví velký železniční model. Následují dva souvislé odstavce, které propojují tuto radost s úlevou od potřeby něco dokázat.

Koníčky jsou pro naši kulturu, v níž dominují produktivita a výkon, výzvou ještě v jednom směru: je úplně v pořádku, ne-li přímo žádoucí, v nich nevynikat. Stewart se časopisu Railway Modeler svěřil, že ve stavění modelových železnic ve skutečnosti není až tak dobrý. (Zaplatil jinému modeláři, aby za něj vyřešil piplavou práci s elektrifikací.) Možná i to částečně vysvětluje, proč ho modelování tolik baví: věnovat se aktivitě, v níž nemáte žádnou šanci dosáhnout výjimečnosti, znamená na chvíli odsunout stranou úzkostnou potřebu „využívat čas dobře“, což ve Stewartově případě pravděpodobně zahrnuje dál uspokojovat publikum, vyprodávat stadiony a ukazovat světu, že na to pořád má. Moje další oblíbené hobby vedle chození přírodou – trápit elektrické piano songy Eltona Johna – je pro mě tak povznášející a pohlcující přinejmenším právě proto, že existuje nulové nebezpečí, že moje hudební schopnosti na úrovni šimpanze někdo někdy ocení penězi nebo kritickým uznáním. Oproti tomu psaní je pro mě mnohem víc stresující. Sotva se jím nechám zcela pohltit, protože se nedokážu odpoutat od naděje, že bych ho mohl zvládnout brilantně a dosáhnout zvučných ocenění či velkého komerčního úspěchu, nebo v něm odvést alespoň natolik dobrý výkon, abych s ním spojoval svou hodnotu.

Vydavatelka a redaktorka Karen Rinaldiová přistupuje k surfování podobně jako já ke svému ubohému klavírnímu rocku, jen ho prožívá intenzivněji: věnuje mu každou volnou chvilku, a dokonce vydala svoje úspory na koupi pozemku v Kostarice, aby měla blíž k oceánu. Přesto bez váhání přiznává, že je v surfování stále hrozná. (Pět let se pokoušela chytit vlnu, než se jí to poprvé podařilo.) Ale „v procesu, kdy se pokouším docílit několika okamžiků blaženosti,“ vysvětluje, „zažívám i něco dalšího: určitě trpělivost a pokoru, ale taky svobodu. Svobodu usilovat o něco zbytečného. A svobodu zažít neúspěch a netrápit se tím.“ Výsledky nejsou všechno. A vlastně by ani být neměly, protože výsledky vždycky přicházejí později – a později je vždycky příliš pozdě.

Oliver Burkeman, Čtyři tisíce týdnů. Time management pro smrtelníky. Přeložila Libuše Mohelská. Jan Melvil Publishing, Brno 2022. Kapitola 9 „Znovuobjevení odpočinku“, oddíl „Rod Stewart, radikál“, poslední dva souvislé odstavce; 155.–156. strana PDF (pořadí elektronického souboru, nikoli tištěné stránkování). ISBN 978-80-7555-161-0. Doslovný výňatek z knihy ve složce Texty; sjednoceno zalomení řádků a rozvedeny typografické ligatury.

Vlastní doprovod

Když mě projekt baví, něco dobrého se v něm děje už teď. Může mě živit a zároveň mít cenu, kterou nejde převést na výsledek jednání. Burkeman nepíše výklad evangelia; pomáhá mi pojmenovat zkušenost, že se peníze ani uznání nemusí stát měřítkem všeho, čemu věnuju čas.

Přejít do ticha →

Richard Rohr · Darovaná důstojnost a osvobození od porovnávání a rivality

Richard Rohr — Adamův návrat. Mužská iniciace
Téma: Darovaná důstojnost a osvobození od porovnávání a rivality
Doslovná četba: 3 odstavce, 356 slov.

Rohr tu píše o jistotě přijetí, ze které se dá vycházet do nejistého světa. Jeho slova o nezranitelnosti čtu jako důvěru v důstojnost, kterou člověku nikdo nevezme; bolest ani zranění tím nepřestávají být skutečné.

Jestliže známe své prvotní požehnání, můžeme snadno zvládnout svůj prvotní hřích. Jestliže spočíváme v předchozí důstojnosti, dokážeme snadno snést urážky. Jestliže opravdu víš, že tvoje jméno je zapsáno na nějakém věčném seznamu, můžeš se povznést nad podrážděnost uvnitř malých seznamů v čase. Dokonalé bezpečí dovoluje snášet malé nejistoty bez velkého úsilí. Jestliže jsme připoutáni k nějakému ústřednímu bodu, je úžasné, jak daleko od něj můžeme zaletět a neztratit se. Všichni potřebujeme stálý bod v tomto vířícím světě obrazů a pocitů. Když víš, že jsi milovaný syn Otce, pak tě jiní otcové a matky nemohou doopravdy zranit.

Jestliže na věčnosti není žádný seznam jmen, pak na nás leží tíha toho, abychom si každý den vytvářeli své vlastní osobní jméno. Buďto nám je musí vytvořit někdo druhý, nebo si je musíme vytvořit sami. Pak je každý sám za sebe, jeden proti druhému, navzájem spolu soupeříme o důstojnost a důležitost ve hře s nulovým součtem. Když to máš ty, pak já to nemám, nebo tě použiju jako svůj metr. V každém případě jsem ztracen uprostřed porovnávání, závisti, soupeření a vzájemné závislosti. Duchovně platí: když to máš ty, mám to i já, a když to mám já, máš to i ty. Autentická spiritualita je zkušenost nadbytku a vzájemného vzkvétání, nikoli nedostatku. Hmotné dary a dary ega se svým používáním zmenšují, zatímco duchovní dary se ve skutečnosti s každým použitím zvětšují, v nás samotných i v lidech kolem nás.

Když nemáš žádnou základní důležitost, musíš se neustále snažit sám sebe oceňovat a ukazovat svůj význam. Každý je potom konkurent a rival. Nutně pak budeš postrkován svou nedostatečností a svými odsudky a tak budeš postrkovat i druhé. Nevím, co z toho je horší. Pokud nemáš žádnou neotřesitelnou zkušenost, budeš ztracen v křehkých efemérních zkušenostech, které se nedají dlouhodobě udržet ani se z nich nelze opravdově těšit. V dnešní době se setkáváme s obrovskou krizí významů, což vede k nejrůznějším formám návyků, které mají zaplnit tuto bolavou díru. Duše potřebuje význam, jako tělo potřebuje jídlo. Výsledkem je závislá společnost, která neustále zvyšuje svou potřebu a touhu, protože minulé potřeby a touhy nebyly naplněny. To vytváří samotný tvar konzumních kultur, jako je ta naše.

Richard Rohr, Adamův návrat. Mužská iniciace. Přeložil Tomáš Svoboda. Vyšehrad, Praha 2019, druhé vydání. Kapitola 14 „Ježíšových pět sdělení: společná krása“, oddíl 2 „Je pravda, že nejsi moc důležitý, ale…“, první tři souvislé odstavce, s. 141–142 (142.–143. strana dodaného PDF). ISBN e-knihy 978-80-7601-153-3. Doslovný výňatek; sjednoceno zalomení řádků a dělení slov, vynechána značka poznámky 78.

Vlastní doprovod

Když výsledek projektu začne rozhodovat také o tom, jestli mám vůbec nějakou cenu, je jasné, že ho budu svírat. Pak se i z ostatních snadno stanou soupeři. Přijetí od Boha mi dovoluje vstoupit do práce s tím, co umím, a přitom nemuset svou hodnotu teprve vybojovat.

Přejít do ticha →

Ticho

Bože, chci dělat svou práci svobodně a výsledek nechat Tobě.

Bože, chci dělat svou práci svobodně a výsledek nechat Tobě.