Ing. Daniela Lusková, MPA, MHA · 9. listopadu 2026
Předmět: Re: Vnučka Eliška
Dobrý den Jakube,
moc děkuji za otázky k projektu. Jsou to témata, která jsme při odborné přípravě a pilotním ověřování Elišky řešili i my.
Rizika citového připoutání jsme si vědomi, zatím je to ale oblast, kterou u našeho projektu vzhledem k jeho krátkému trvání nedokážeme spolehlivě vyhodnotit, a dosavadní výzkumy mají svá omezení. Současně je důležité odlišovat obecnou debatu o AI společnících od konkrétního nastavení asistivní technologie pro seniory, o niž se snažíme. Kladu si stejné otázky jako Vy, stejně jako my všichni, kdo se tím zabýváme. Vnímám je proto jako důležitý podnět k opatrnému vývoji, průběžnému vyhodnocování a nastavování ochranných mechanismů.
Výzkum MIT Media Lab a OpenAI z roku 2025 pracoval v randomizovaném čtyřtýdenním experimentu s 981 účastníky. Samotné experimentální podmínky neprokázaly významné zhoršení sledovaných psychosociálních ukazatelů, ale intenzivnější dobrovolné používání bylo spojeno s horšími výsledky, včetně vyšší emoční závislosti a problematického užívání. Autoři sami upozorňují, že jde o oblast, která potřebuje další výzkum. Proto bych výsledky nepřenášela mechanicky na seniory, ale beru je jako důvod k vytvoření konkrétních ochranných mechanismů.
Stejně tak průzkum Common Sense Media je důležitým varovným signálem, ale týká se amerických dospívajících ve věku 13 až 17 let, nikoli seniorů. Zajímavé přitom je, že 67 % respondentů hodnotilo rozhovory s AI společníky jako méně uspokojivé než rozhovory s reálnými přáteli.
I to ukazuje, že je potřeba rozlišovat mezi používáním technologie a skutečným nahrazováním lidského vztahu.
Naším východiskem je, že Eliška nemá lidské vztahy nahrazovat. Takto to komunikujeme a Eliška sama upozorňuje, že není člověk. Má být podpůrnou technologií pro kontakt, aktivizaci a denní režim a seniora vrací k reálnému světu a lidem. V pilotu jsme například zaznamenali situaci, kdy klientce se špatnou ranní náladou doporučila mimo jiné účast na aktivitách zařízení a zavolat někomu blízkému. Klientka následně hodnotila, že ji rozhovor povzbudil k aktivnějšímu prožití dne. To je pro mne dobrý příklad směru, kterým má technologie působit, nikoli důkaz, že už máme otázku osamělosti vyřešenou.
Myšlenku, že technologie mají vytvářet prostor pro lidské vztahy, jsem v této konkrétní formulaci nezaznamenala, proto si nejsem jistá, v jakém kontextu byla použita. Ani nemáme ambici slibovat, že u každého jednotlivého volajícího dokážeme rozšíření jeho vztahů prokázat. Naším cílem je, aby AI Vnučka pomáhala zmírňovat samotu, dokázala na rizikové situace upozornit rodinu či sociální službu a podle možností člověka podporovala kontakt s jeho přirozeným okolím. Především rodina je pro nás důležitým bodem, ke kterému AI Vnučka prostřednictvím rozhovoru člověka vztahuje.
Dokážeme sledovat nejen počet či délku hovorů a subjektivní spokojenost, ale také změnu kontaktu s rodinou, blízkými a pracovníky služby, případné vytlačování běžných aktivit, výrazné prodlužování nebo zvyšování frekvence hovorů a známky nepřiměřeného vztahového připoutání, za předpokladu, že takové sledování senior odsouhlasí. Sledování je založeno na vyhodnocování rozhovorů; jiný mechanismus v tuto chvíli nemáme k dispozici. Pokud by takové signály vznikaly, člověk sám, jeho rodina nebo sociální služba dostanou informaci a budeme společně hledat vhodné řešení. Zatím to nebylo třeba. Nechceme vytvořit model „čím více, tím lépe“. Komunikační společník je jen jednou z rolí technologie, ostatní role považujeme za neméně důležité.
Máte pravdu i v tom, že pojmenování „vnučka“ samo o sobě vztahový rozměr zesiluje. Proto je důležitá transparentnost. V připravovaných scénářích Eliška výslovně sděluje: „Nejsem člověk. Jsem digitální hlasová asistentka.“ Respektuje také odmítnutí hovoru. To považuji za důležitou hranici proti vytváření iluze, že na druhé straně je skutečný člověk. Garantem jsem v tomto projektu zejména proto, že zaručuji etiku, a ta byla technologickým partnerem vždy respektována. Za projektem stojí tým lidí, kterým záleží na jeho smysluplném a dlouhodobém rozvoji a kteří vytvářejí strukturu pro další péči o technologii. I v tomto směru se snažíme myslet na její dlouhodobou udržitelnost.
K upozorněním pro personál souhlasím s Vaší námitkou, že časové a personální kapacity jsou a budou omezené. Naší snahou proto je, aby upozornění byla skutečně smysluplná a nezvyšovala zbytečně zátěž rodiny či sociální služby. Teprve praxe ukáže, jak dobře se nám podaří tuto rovnováhu nastavit. Technologie může pomoci zachytit situaci, kterou bychom jinak nezachytili, sama ale nevytvoří pracovní kapacitu ani nevyřeší všechny výzvy, které nás v souvislosti se stárnutím populace a rostoucími nároky na péči čekají. AI Vnučka péči nenahrazuje, ale doplňuje ji; je jedním dílkem celé skládačky a takto ji také komunikujeme navenek.
Velmi vážně bereme také otázku důvěry a soukromí. Naším partnerem je renomovaná právnická společnost, která se AI vysloveně zabývá. I její zástupce projekt zaujal. Máme velmi podrobný informovaný souhlas, klient si volí, jestli chce hovor přepisovat a ukládat pro pozdější potřeby rodiny a vyhodnocování v čase.
Pilot nám dal povzbudivé zkušenosti. Ověřovali jsme především reakce seniorů a praktickou použitelnost. Zpětná vazba byla pozitivní v oblastech srozumitelnosti, příjemného způsobu komunikace, personalizace a respektování zakázaných témat. Dlouhodobé dopady, včetně osamělosti, vztahů, autonomie a rizika závislosti, budeme systematicky vyhodnocovat v další fázi.
Snad jsem Vám, Jakube, na vše odpověděla. Držte Elišce palce. I já Vám přeji mnoho sil a úspěchů ve Vaší práci – lidí, kterým záleží na kvalitě péče a jejím dalším rozvoji, je potřeba.
S úctou
Ing. Daniela Lusková, MPA, MHA
Tomáš mluví o vzájemnosti: i já potřebuji, aby mě druzí nesli. Služba tak začíná mezi lidmi, kteří si navzájem pomáhají. Nemusím stát nad nimi, abych mohl být užitečný.