AMDGK větší slávě Boží
Lukáš 18,1–8   /   14. listopadu 2026

Máte svoje
samolepky?

Malé připomínky, které nás během obyčejného dne vracejí k Bohu. A pět pohledů na otázku, jakou víru Ježíš hledá.

Osobní cedulka na prosklených dveřích s kreslenou postavičkou a nápisem Tady bydlím já.
Každý máme svoje připomínky.
Dnešní evangeliumLk 18,1–8 · Nalezne víru?

Bůh se zastane svých vyvolených, kteří k němu volají.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš pověděl svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci!‘ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.‘“ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

Máte svoje samolepky?

Bůh nás slyší. To ale neznamená, že splní každé naše přání. Není automat, do kterého vhodíme modlitbu a vypadne požadovaný výsledek. To už známe. Dnes mě ale zaujala ta poslední Ježíšova otázka: „Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

Možná se ptá právě na tohle: Najde se někdo, kdo bude věřit, že ho Bůh slyší, i když pro to zrovna nebude mít žádný důkaz? Kdo se k němu bude obracet, přestože se zdánlivě nic neděje?

Jenže ono nás někdy ani nenapadne se obrátit. Když nás něco trápí, modlitba si cestu najde. V obyčejném dni se ale snadno rozběhneme za vším, co potřebujeme stihnout. A večer zjistíme, že jsme si na Boha vlastně ani nevzpomněli.

Možná proto pomáhají malé připomínky. Takové naše „samolepky“. Třeba opravdu samolepka v autě, která mi při každém nastoupení připomene, že mohu Bohu svěřit cestu i lidi, za kterými jedu. Nebo první ranní káva. Pohled z okna. Chvíle, než vezmu do ruky telefon. Něco obyčejného, co mi připomene: mohu se na chvíli obrátit k němu. Poděkovat. Poprosit. Jen tak být.

I tak se možná udržuje víra. Drobnými návraty k někomu, o kom věřím, že mě slyší.

Máte také svoje „samolepky“? Něco, co vám během dne připomene Boha? Napište mi. Třeba si tak můžeme navzájem pomoci.

Svoje připomínky můžete poslat odpovědí na dnešní e-mail nebo na jakub@hledaniradosti.cz.

Ještě se mohu ozvat

Zaujalo mě, že Ježíš nechává dnešní evangelium otevřené otázkou. Vypráví o vdově, která se znovu a znovu domáhá spravedlnosti. Ujišťuje učedníky, že Bůh slyší jejich volání. A pak se zeptá, zda při svém příchodu nalezne víru. Ta otázka zůstává viset ve vzduchu. Můžeme se u ní chvíli zdržet a zkusit si všimnout, co v nás probouzí.

Co bude s naší důvěrou během toho čekání? Když se za někoho modlíme a jeho trápení pokračuje. Když prosíme o smíření a druhý člověk se neozývá. Když bychom potřebovali aspoň malé znamení, že naše slova někam došla. Zkušenost ticha může být těžká. Nechtěl bych ji odbýt větou, že přece stačí věřit. Některé čekání bolí tak, že člověk sotva najde slova.

Možná právě tam může být modlitbou i obyčejné: Nevím, jestli mě slyšíš. Nerozumím tomu. Jsem unavený. Ale říkám to tobě. Nemusíme před Bohem vyrábět lepší podobu sebe samých. Můžeme mu přinést i pochybnost, kterou bychom v kostele raději neřekli nahlas. Vztah někdy pokračuje tím, že v něm dokážeme vyslovit také zklamání.

Bůh není automat na přání. To jsme slyšeli mnohokrát. Jenže opustit tuhle představu může znamenat také přijít o jednoduchý způsob, jak si Boží zájem ověřovat. Poprosil jsem, stalo se, tedy mě slyší. Poprosil jsem, nestalo se, tedy mě neslyší. Takovou tabulku si v hlavě možná vedeme, i když víme, že skutečný vztah je složitější. Důvěra nás zve zůstat otevření také tehdy, když do tabulky nemáme co zapsat.

Všední den přináší ještě jinou zkušenost. Nemusíme být právě zklamaní ani se s Bohem přít. Jen máme plnou hlavu. Ráno něco hledáme, pak vyřizujeme zprávy, někam jedeme, s někým mluvíme. Večer zjistíme, že celý den uběhl. Na spoustu lidí jsme mysleli. Na Boha možná vůbec. Nejspíš ho nechceme ze života vytlačit. Jen se nám v tom všem ztratil z pozornosti.

Proto se mi líbí malé připomínky. Takové naše samolepky, skutečné i pomyslné. Něco, s čím se během dne potkám a co mi připomene možnost zastavit se. Samolepka v autě. Hrnek, který beru každé ráno do ruky. Klíče od bytu. Zvon, který zaslechnu cestou. Obyčejná věc může otevřít prostor pro krátké poděkování nebo pro prosbu za člověka, za kterým právě jdu.

Nemusí z toho vzniknout dlouhá modlitba. Někdy stačí věta. Děkuju za dnešek. Prosím, buď se mnou při tomhle rozhovoru. Nevím si rady. Myslím na tebe. Třeba si při nastupování do auta vzpomenu na někoho, komu je těžko. A jindy jen na chvíli zmlknu. Ta připomínka mi může pomoci udělat něco, co bych vlastně chtěl, ale v rychlosti dne na to zapomínám.

Ani se samolepkou ovšem nemusí přijít zvláštní pocit. Nebude to pokaždé hluboké. Někdy ji přehlédnu a jindy zjistím, že kolem ní už týden chodím bez povšimnutí. Můžu začít znovu. Nechci si vést další seznam toho, co jsem měl zvládnout. Chtěl bych si spíš usnadnit návrat k někomu, na kom mi záleží. Tak jako mi fotografie blízkého člověka občas připomene, že bych mu mohl zavolat.

A do toho se znovu ozývá vdova. Prosí o spravedlnost. Byla by škoda, kdyby nám při přemýšlení o našich návycích zmizelo, proč vůbec přichází. Důvěra v Boha může nést také naši vytrvalost vůči bezpráví. Může mi pomoci znovu se někoho zastat, zkusit další rozhovor, nabídnout konkrétní pomoc. Někdy mě právě modlitba vrátí k člověku, kterého jsem už začínal odepisovat.

Jakou víru tedy Ježíš najde? Nemám jednu hotovou odpověď. V jeho otázce ale slyším pozvání, abych vztahu s Bohem nechal místo i v obyčejném dni. Abych se znovu obrátil k němu, i když nemám žádný nový důkaz. A aby mě tohle obrácení otevíralo také lidem kolem. Možná k tomu dnes postačí jedna malá připomínka. Něco, u čeho si vzpomenu: mohu se ozvat.

Jakou víru Ježíš hledá?

Pět výkladů, které se doplňují. Následující shrnutí jsou parafráze uvedených autorů; věty označené jako vlastní rozvinutí nejsou jejich citáty ani doslovnými Ježíšovými výroky.

1. Brittany E. Wilsonová

Najde ještě někoho, kdo nepřestal doufat?

Biblistka připomíná návaznost na předchozí kapitolu, kde Ježíš mluví o příchodu Syna člověka. Podobenství odpovídá i na zkušenost společenství, které čeká na Boží zásah a jehož čekání se protahuje. Jak věřit v Boží spravedlnost, když kolem dál vítězí bezpráví? Závěrečná otázka míří na vytrvalost právě v tomto napětí. Modlitba a odpor vůči nespravedlnosti k sobě v tomto čtení patří.

Vlastní rozvinutí

Najdu ještě někoho, kdo po všech zklamáních nezavřel dveře naději?

Zdroj: Commentary on Luke 18:1–8, Working Preacher, 20. 10. 2019

2. Augustin

Najde někoho, kdo se k Bohu stále obrací?

Augustin propojuje víru a modlitbu: víra umožňuje modlitbu a modlitba posiluje víru. Připomíná také apoštoly prosící o rozmnožení víry. Počítá tak s důvěrou, která existuje, a přitom potřebuje pomoc.

Vlastní rozvinutí

Nerozumím ti. Jsem zklamaný. Nevím, co si o tom všem myslet. Ale pořád to říkám tobě.

Zdroj: Kázání 115, oddíl 1; ve sbírce New Advent Sermon 65 on the New Testament

3. Eric Barreto

Najde někoho, kdo se nesmířil s bezprávím?

Novozákoník klade důraz na to, oč vdova žádá: o spravedlnost. Její vytrvalost představuje víru, která se uprostřed nespravedlivého světa dál dovolává práva a jedná podle Božích zaslíbení. Vdova vystupuje jako aktivní a odvážná žena. Její příběh vybízí k vytrvalému hledání života tam, kde převažují síly, které ho potlačují.

Vlastní rozvinutí

Najdu ještě lidi, kteří neřekli „s tím se stejně nedá nic dělat“? Kteří se dál zastávají těch, jejichž hlas nikdo nechce slyšet?

Zdroj: Commentary on Luke 18:1–8, Working Preacher, 19. 10. 2025

4. Meda Stamperová

A kde vlastně tu víru hledáme?

Vykladačka upozorňuje, koho Ježíš v Lukášově evangeliu za víru oceňuje: setníka, ženu označovanou za hříšnici, nemocnou ženu, Samařana či slepého žebráka. Navrhuje proto číst závěrečnou otázku také s otevřeností k tomu, že Kristus najde víru na nečekaných místech, u lidí na okraji. Víra se může projevit ochotou dál prosit i tím, oč prosíme.

Vlastní rozvinutí

Dokázali bychom tu víru poznat i my? Třeba u člověka, který neumí nábožensky mluvit, ale pořád někomu důvěřuje, prosí o pomoc a nevzdává druhé?

Zdroj: Commentary on Luke 18:1–8, Working Preacher, 20. 10. 2013

5. Papež František

Co by našel u mě dnes?

František přenáší otázku z konce dějin do přítomnosti: co by Kristus našel v mém životě, kdyby přišel dnes? Jaké priority a kolik prostoru pro vztah s ním? Upozorňuje, že víra může pod množstvím starostí postupně chladnout. Nabízí krátké modlitby během běžných činností. Právě tady se jeho výklad potkává s našimi „samolepkami“ — s drobnými připomínkami vztahu uprostřed dne.

Vlastní rozvinutí

Zůstává ve mně pro Boha místo? Počítám s tím, že mě ještě může oslovit, překvapit, změnit?

Zdroj: Promluva před modlitbou Anděl Páně, 16. 10. 2022

V samotném příběhu se propojuje důvěra, vytrvalost a touha po spravedlnosti. Úvod vybízí neochabovat, vdova to předvádí a závěr nechává otázku otevřenou také pro nás.

Duchovní četba

Dva souvislé kratší úryvky z duchovní tradice a jedna krátká citace z knihy pro osobní modlitbu. Překlady, citace a vlastní doprovod jsou oddělené; u každého textu je uveden jeho skutečný rozsah.

Augustin — Kázání 115, oddíl 1

Téma: Víra a modlitba se navzájem nesou.
Souvislý úryvek; vlastní překlad z historického anglického překladu: 2 odst., 100 slov.

Kdo se totiž modlí k tomu, v něhož nevěří? Proto také blažený apoštol, když vybízí k modlitbě, říká: „Každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.“ A aby ukázal, že víra je pramenem modlitby, pokračuje: „Jak však budou vzývat toho, v něhož neuvěřili?“ Abychom se tedy mohli modlit, věřme; a aby právě tato víra, skrze niž se modlíme, neochabla, modleme se.

Víra dává vytrysknout modlitbě a vylévaná modlitba získává posílení víry. Víra, říkám, dává vytrysknout modlitbě; vylévaná modlitba získává posílení i pro samotnou víru. Aby totiž víra v pokušeních neochabla, řekl Pán: „Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

Augustin, Sermo 115, § 1. Anglicky Sermon 65 on the New Testament [CXV. Ben.], překlad R. G. MacMullen, Nicene and Post-Nicene Fathers, First Series, sv. 6, 1888. Vlastní český překlad dvou navazujících odstavců z vydání na New Advent; nejde o převzatý moderní český překlad. Zdrojový text ↗

Vlastní doprovod

Augustin nám nabízí vzájemnou oporu: trochu důvěry nás přivádí k modlitbě a modlitba může podržet naši křehkou důvěru. I malý návrat má v tomhle vztahu místo.

Přejít do ticha →

Bratr Vavřinec od Vzkříšení — The Practice of the Presence of God — Sedmý dopis

Téma: Vzpomínat na Boha uprostřed všedních činností.
Souvislý úryvek; vlastní překlad z historického anglického znění: 3 odst., 138 slov.

Nevyžaduje od nás velké věci; jen si na něj čas od času trochu vzpomenout, trochu se mu klanět: někdy prosit o jeho milost, jindy mu nabídnout své utrpení a někdy mu děkovat za dobrodiní, která nám dal a stále dává uprostřed našich trápení, a co nejčastěji u něj hledat útěchu.

Pozvedněte k němu srdce, někdy i při jídle a ve společnosti: i ta nejmenší vzpomínka mu bude vždy milá. Nemusíte křičet příliš hlasitě; je nám blíž, než si uvědomujeme.

Abychom byli s Bohem, nemusíme být stále v kostele; ze svého srdce můžeme učinit modlitebnu, do níž se čas od času uchýlíme, abychom s ním rozmlouvali v mírnosti, pokoře a lásce. Každý je schopen takového důvěrného rozhovoru s Bohem, někdo více, někdo méně: on ví, co dokážeme. Začněme tedy; možná od nás očekává jen jediné velkorysé rozhodnutí. Mějte odvahu.

Bratr Vavřinec od Vzkříšení, The Practice of the Presence of God: The Best Rule of Holy Life, Seventh Letter. Historické anglické znění v Christian Classics Ethereal Library. Vlastní český překlad souvislé části dopisu: od „He requires no great matters of us“ po „Have courage“. Znění webového vydání nemá stránkování. Zdrojový text ↗

Vlastní doprovod

Tento dopis není výkladem Lk 18. Je však blízký dnešní myšlence: vztah s Bohem se může připomenout u jídla, ve společnosti i uprostřed práce. Právě takovou malou vzpomínku může otevřít naše „samolepka“.

Přejít do ticha →

James Martin — Jezuitský návod na modlitbu. Pro domácí duchovní obnovu

Téma: Začít důvěrou v Boží přítomnost.
Krátká doslovná citace: 1 odst., 13 slov.

Při modlitbě je prvním krokem důvěra v to, že Bůh je s vámi.

James Martin, Jezuitský návod na modlitbu. Pro domácí duchovní obnovu, přeložil Jiří Gračka, Karmelitánské nakladatelství, Praha, české vydání © 2022 podle tiráže e-knihy. ISBN 978-80-7566-191-3. Kapitola 2 „Něco málo o modlitbě“, tištěná s. 14. Na webu je pouze krátká citace; pro souvislou četbu v knize s. 14–15.

Vlastní doprovod

Martin na těchto stranách uvolňuje obavu, že se druzí modlí lépe než my. Nabízí důvěru v Boží blízkost, svobodu hledat vhodnou podobu modlitby a pozornost k tomu, co při ní prožíváme. Naše připomínky tak mohou pomoci najít vlastní cestu k setkání.

Přejít do ticha →

Ticho

Bože, obracím se k tobě, i když právě nic nevidím.

Bože, obracím se k tobě, i když právě nic nevidím.